Psychická manipulace

Úvod.
Přednáška je rozdělena do dvou oddílů, jeden věnován vědomé manipulaci a ta druhá
polovina je věnována manipulaci na nevědomé úrovni. Běžně při přednáškách říkám, že
do ní může kdokoliv kdykoliv vstoupit, může intervenovat. Dnes, protože jsou témata dost
náročná, řekněme až „hustá“ a může se to někoho dotýkat, tak to uděláme jinak. Zapamatujte
si připomínky nebo si je napište a budeme to řešit až po skončení přednášky. Některé věci
mohou být dost zásadní a přeci jenom bychom se v tom mohli zamotat a přednáška by se
mohla rozmělnit. Mám připraveny literární zdroje, ze kterých jsem čerpal, tam si budete
moci vše ověřit. Mohl bych udělat několik přednášek na toto téma, protože každá část by se
dala rozpovídat na několik hodin. Proč dělám přednášku na toto téma? Ve své praxi se velice
často střetávám s lidmi, kteří jsou jakoby zmanipulovaní a mohli by se jim hodit informace
o kterých chci mluvit, znajíc je z vlastní praxe. Pokud bude přepis této přednášky veřejně
dostupný na internetu, pro mě je to zase výhoda, neboť na ni můžu odkázat. V okamžiku, kdy
člověk ví, jak manipulace funguje, tak už s vámi může být mnohem hůře manipulováno. Když
známe ty mechanismy, tak s námi nemůže okolí tak točit a nemusíme stát s otevřenou pusou,
co se to vlastně děje. Takto to mám připraveno.
Před několika lety byl v časopise Psychologie dnes takový článek, celkem dost velký, byl zde
rozhovor. Protagonisté byli přední psychologové, kteří vyučují na Fakultě sociálních studií
Masarykovy Univerzity v Brně, profesor Macek a docent Vybíral, nedohodli se na tom, zda
vůbec slovo „manipulace“ má význam negativní nebo neutrální. Jedna autorita tvrdila, že
když řeknu „manipulace“, tak je to špatné a ta druhá autorita tvrdila, že manipulace nemusí
být vždy špatná a měla by mít neutrální význam. Poprosil bych publikum, aby pro tuto
přednášku upřednostnilo neutrální význam.

Manipulace slovem-neurolingvistické programování.
„Nebudu zde mluvit o tom, jak zmáknout druhého člověka, nebudu vyprávět o tom, jak si
podmanit druhého člověka, nebudu mluvit o černé magii, nebudu vyprávět o tom, jak páchat
zlo a dobro. Podívejme se, jak to vlastně funguje, je to seriozní přednáška.“
Tímto proslovem jsem se vás pokusil zmanipulovat. Když říkám „nebudu mluvit“, na
podvědomé úrovni máme tendenci ignorovat to ne. Takže říkám „nebudu mluvit“, vaše
podvědomí přijímá informaci „budu mluvit“. Toto je první věc, která využívána na vědomé
úrovni k manipulaci druhých lidí. Můžeme to vidět například v reklamě, nevím jak je to
dlouho, asi rok a půl nebo dva, běžela v televizi reklama na nějaký automobil. Sledoval
jsem to u rodičů, nemám televizor a bylo tu využito krásně tohoto mechanismu, byl tam
záběr jedoucího automobilu se slovním doprovodem „tento automobil za vás nevyřeší vaše
problémy“, „tento automobil vám nepřinese úspěch“ a další. Vždy se záběrem jak auto
projíždí, dělá otáčku atd. Ovšem psychika přijímala informaci „tento automobil za vás vyřeší
vaše problémy“, „tento automobil vám přinese úspěch“.
Pokud na vás tedy bude někdo na nějakém semináři mluvit například „nebudu tu mluvit o
tom, jak vydělat peníze, nebudu mluvit o tom, jak si pomocí našich finančních produktů
můžete vydělat na automobil….“, hned ovlivňuje moji psychiku, tak aby jeho informace
pronikly do mého systému. Pokud narazíte na někoho, kdo by mluvil přímo, například „budu
mluvit o tom, jak zmáknout druhého člověka“, tak to působí trochu divně, je vůči tomu
odpor. Když přijdete na nějakou náborovou akci a začne vám tam někdo vyprávět, že je třeba
vydělávat peníze, může to v nás vyvolat trochu obavy, zpozorníme a stáváme se kritičtějšími
vůči informacím, které k nám přicházejí.
Tyto technologie se vyučují na kurzech v neurolingvistickém programování. Využívají je
prodejci, manažeři a všichni ti, kteří potřebují, aby se k lidem dostala informace, kterou oni
potřebují a aby ji tito lidé necenzurovali. Tento druh manipulace je společensky přijatelný,
dokonce se tomu neříká manipulace, ale přesvědčování. Navíc je přímo inzerováno, že toto je

reklama. Samozřejmě, pokud má člověk o reklamě pochybnosti, může si technické parametry
o výrobku zjistit na internetu. Ale samozřejmě, to ten kdo zadává reklamu nechce. My vám
nebudeme cpát do hlavy žádný čísla, my vám prostě řekneme kupte si to auto a vy si ho
koupíte. A vůbec o tom nepřemýšlejte. To je první způsob manipulace na vědomé úrovni.
Další finta je spojka „a“. V okamžiku, kdy udělám souvětí ze dvou vět a dám mezi ně
spojku „a“, tak pokud s první částí té věty souhlasím, vědomě či podvědomě, tak mám
tendenci přijmout i tu druhou větu, druhou část sdělení. Například: „Dneska vám to slečno
sluší a můžeme jít spolu na večeři“. Zde mám mnohem větší šanci, že slečna pozvání přijme,
než kdybych řekl pouze „půjdete se mnou na večeři?“.
V praxi jsem to viděl úplně fantasticky provedené na psychoterapeutickém výcviku, který
jsem absolvoval. Vedoucí výcviku dělal ukázkovou terapii s jednou technikou somatické
psychoterapie a byly výhrady k tomu, jak to dělal. Průběh té terapie byl poněkud divočejší,
no divočejší, řekněme že průběh byl dynamický. Po asi hodině a půl, když ta terapie skončila,
vznikla mezi účastníky výcviku, kterých bylo dvacet určitá rozlada. Spousta lidí měla
pochybnosti a s některými věcmi nesouhlasila. Vedoucí výcviku situaci zvládnul bezvadně.
Začal „tato terapie nebyla úplně dokonalá“. Všichni pokývali hlavou. „Bylo tam spousta
sporných okamžiků“. Taky se s tím souhlasilo. A nyní navázal: „v tomto a tomto okamžiku
jsem udělal zásadní rozhodnutí“. Když už to měl před tím dvakrát odkejvaný, tak ani proti
tomuto výroku nebyla negace a tak přidal další. „Tady jsem šel do rizika“ a protože byla
přijata první, druhá a třetí věta, tak bylo přijato i riziko. Nikdo ani nepípnul, že to co udělal
bylo špatné nebo že by se mýlil. Přidal další „a výsledek je toto“. Vše se uklidnilo, protože nic
nebylo najednou špatně. Asi tři nebo čtyři jsme se potom shodli, že použil tuto techniku aby
porovnal celou skupinu.
Těchto věcí o manipulaci se slovy je celá řada, dala by se o tom udělat celá přednáška, máme
omezený čas, takže víc toto téma nebudu rozvádět.

Zrcadlení.
Pokud chce někdo manipulovat se mnou nebo já s někým, tak to nejde pokud nenavážeme
kontakt. To může být celkem problematické, jak se někomu vetřít do přízně. Chci mluvit
o jedné specifické technice, která je velice silná a člověk, který tyto věci nezná, jí může
podlehnout. Jde o to, dostat se do něčí přízně, zapůsobit sympaticky tak, aby nás druhá
strana začala přijímat nekriticky. V knihách o neurolingvistickém programování je tato
technika vylíčena pozitivně, chci své okolí ovlivňovat pozitivně. Později budu vyprávět, že
slovo „pozitivní manipulace“ může být velice problematické a moje představa o tom co je
dobro může být poněkud jiná než představa okolí.
Jak se to dělá? Pokud chci navázat kontakt s někým, koho chci ovlivnit a chci, aby to ten
dotyčný nepostřehl, postupuji následovně. V první řadě sladím dýchání. Všimnu si dechové
frekvence a přizpůsobím svou. Pak zaujmu podobné držení těla. Třeba jen mírně naznačím.
Druhá strana, aniž vědomě cokoliv postřehla, začne být mou osou přitahována, získám její
pozornost. Sladím i výraz tváře a pokud se mi podaří navázat slovní kontakt a sladím intonaci
svého hlasu s hlasem druhého, tak ten člověk je můj. To je první krok. Nechám druhé straně
převzít iniciativu, ten dotyčný za mnou sám přijde, sám zahájí hovor a podobně. Osloví vás
například „dobrý den, neznáme se?“ nebo „odkud jste“ a podobně. Je to pro to, že já mu
začnu připomínat jeho samého, bude mě vidět jako sám sebe v zrcadle. Mimochodem tato
technika se jmenuje zrcadlení. Druhá strana získá dojem, že vy jí rozumíte. Třetí krok je, že se
nechám vést tím druhým člověkem. V okamžiku, kdy cítím a vím, že kontakt je navázán, tak
já převezmu iniciativu a protože ten dotyčný je zbaven jakýchkoliv obranných mechanismů,
protože tam má člověka, který mu dokonale rozumí, přijme nekriticky mé sdělení. Pokud
tento kontakt navázán není, tak je pravděpodobnost že druhá strana se bude mít na pozoru
nebo mě bude ignorovat.

Znovu se dostáváme k etickým otázkám, zdali je to správně nebo špatně. Dělat takové věci
s druhými lidmi. V terapeutické praxi to mnohdy bývá jediná možná věc, jak se dostat
k člověku. Někdy samotné navázání kontaktu se považuje za ohromný terapeutický úspěch.
Zde je to naprosto v pořádku. Pokud takhle někdo získá vaši důvěru, kterou posléze zneužije a
třeba vám ukradne peníze, tak je to pochopitelně zlé.

Dětská role.
Další způsob manipulace na vědomé úrovni je ten, že převezmu dominantní roli v sociálním
vztahu a zajistím si tak takzvanou konformitu druhých. Tyto postupy známe z takzvané
transakční analýzy, pokud jste to viděli někde v knížce, tak to jsou takoví sněhuláci, takový
tři bubliny nad sebou a ty popisují takzvané ego stavy. Tady jsem je nakresli, rodič, dospělý,
dítě. Při běžné komunikaci, kdy nedochází manipulaci se vždy snažíme zachovat vztah
dospělý-dospělý. Je to vyrovnaný vztah, nesnažím se získat převahu ani nemám snahu se
podřídit. U manipulací to tak nebývá. Tam jde o komunikaci rodič-dítě. V okamžiku, kdy vás
někdo při komunikaci zatlačí do pozice dítěte, to znamená, že začnete být na tom člověku
závislí nebo kdo ve vás vzbudí nějaké infantilní emoce. Většinou se ten rodič nacpe do pozice
zákonodárce a vyhlašuje normy. U dítěte tomu tak není, to je především hravé a nevinné.
Takže pokud se někomu podaří dostat se do pozice rodiče a vás zatlačit do pozice dítěte, tak si
s vámi obrazně řečeno, může dělat cokoliv. Vy ho totiž podvědomě berete jako autoritu, jako
rodiče. Při těchto přesilových hrách tedy jde především o to, kdo bude mít pravdu. Krásně je
to vidět v některých partnerských vztazích, kde se partneři dohadují, kdo z nich bude rodič a
kdo dítě. Samozřejmě to platí i naopak, pokud si chcete přitáhnout manipulátora, je třeba aby
jste zaujali pozici dítěte. Musíte být nejistí, naivní a bezbranní.
V okamžiku, kdy nedopustíte, aby jste byli zatlačení do pozice dítěte, tak s vámi nemůže
nikdo manipulovat. Je správná i transakce dítě-dítě nebo rodič-rodič.

Sekty a náboženství.
Tyto manipulační mechanismy využívají sekty, některá autoritativní náboženství nebo někteří
guruové. Většinou je vám předložena myšlenka, že máte problém, většinou je to označeno
jako takzvaná karma nebo takzvaný hřích. Následuje vztyčený ukazováček, my máme
návod, jak tě zbavit tvé karmy, tvého hříchu, tvého utrpení. Vidíme, že v těchto sociálních
uskupeních je ve středu vždy jedinec nebo úzká skupina lidí, kteří drží klíče k tomu „jak
to má být“ a okolo nich(něj) je spousta dalších, kteří na něj koukají jako na rodiče a dělají
přesně to, co jim řeknou. Jako když máte doma tříletý děcko, taky mu říkáte-udělej to, udělej
tamto, protože ono nemá vyvinuty osobnostní struktury dospělého. Tady je to naprosto
v pořádku, horší je to u dospělých lidí. Z mého pohledu, a nemusíte se mnou souhlasit, se
něco podobného děje u patriarchálních náboženských systémů, kdy se sice hlásá dobro,
člověk je však postupně zatlačován více a více do pozice dítěte. Operuje se s tím, že je člověk
materialistický, že nezná svou cestu, že neví co je to pravé duchovno a tak dále. Tyto systémy
vypadají energeticky tak, že v centru mají nějakou silnou osobu, například David Koresh,
v USA, jestli si na něj někdo vzpomíná, byly toho plné noviny, měl kolem sebe spoustu lidí,
řekl jim že bude konec světa a oni si na farmě kde byli připravili kulomety a samopaly a
čekali až nastane apokalypsa. A ty lidi mu to naprosto nekriticky sežrali. Někdo vám taky
může říct, že když se nebudete modlit, tak vás nezachrání Marťani.

Toto byla manipulace na vědomé úrovni. Pokud znáte tyto mechanismy a někdo na vás
použije tento způsob manipulace, tak během dvou-tří vět víte, koho máte před sebou. Víte,
jestli se ten člověk snaží s vámi dohodnout nebo se vás snaží takzvaně zmáknout. Podprahové
ovlivňování pozná pouze člověk, který má vyvinuto takzvané neduální vědomí nebo je
schopen zaměřit se dovnitř do sebe pomocí vnitřního pozorovatele. Detekce podprahového

ovlivňování si vyžaduje už určitou praxi. Pomocí podprahových sugescí se dá samozřejmě
ovlivnit nejen člověk, ale i jiné biosystémy.

Prokletí a klifot.
Nyní se budeme věnovat těm tvrdším věcem na nevědomé úrovni. Vysvětlím, jak funguje
takzvané prokletí. Je toho celkem dost v literatuře, ale ten vlastní systém, jak někoho
diskvalifikovat tímto způsobem není obecně znám. Pokusím se to vysvětlit tak nějak názorně.
Tady na tom kousku papíru vidíme, že jde o běžné kolečko. Představím si sám sebe jako
panáčka a vydám se po tom obvodu jako po obvodu zeměkoule, tak dojdu hlavou dolů, jako
kdybych byl u protinožců, když budu pokračovat, tak dojdu na to samé místo. Vnímáme to
jako nahoře a dole. Nahoře je plus, hlavou dolů je mínus. U prokletí, kdy se aktivují určité
nepříjemné záležitosti, to ale takhle nefunguje. Nyní ukazuji takzvaný Mobiův pruh. Není to
spojeno jako před tím. Abychom tedy pochopili princip, tak tady, kde jsem hlavou nahoru a
vydám se jako předtím po obvodu, tak nedojdu nazpátky hlavou nahoru, ale hlavou dolů.
Takto si můžeme představit zakřivený, deformovaný prostor v magické realitě. Jak to tedy
účinkuje na psychiku? Abychom se tedy do toho trochu dostali, uvedu přiklad. Správná
funkce solárního plexu, slunečního centra je taková, že pokud mám nějaký spor s druhou
osobou a nelze to vyřešit jinak, je tvrzení proti tvrzení, jde se do souboje. Takovýto zápas
nemůže nikdo prohrát. Jsou proti sobě postaveny dva koncepty, ten kdo vyhrál, tak jeho
koncept je lepší a ten kdo prohrál tak přijímá strategii vítěze. Takže vyhráli všichni a bere se
ten nejlepší systém. Tento princip je krásně ukázán v rytířských soubojích, takzvaný „boží
soud“, kde jsou proti sobě postaveny dvě pravdy. Tak si to chlapi rozdají mezi sebou na
férovku. S tímto přístupem nemůžu v životě nikdy prohrát. Když vyhraji, půjde to podle mě,
když ne tak půjdu podle toho, kdo to má lepší než já a je to v pořádku. Když tento princip
otočím vzhůru nohama, je to postaveno na hlavu. Ztrácí se ten význam rozhodnutí o situaci a
jde jen o ten boj a agresivitu. Je zde slepá, bezúčelná, nesmyslná agresivita. Při té
diskvalifikaci se jedna osoba snaží napojit tu druhou ne na tu stranu kde jsem hlavou nahoru,
nýbrž hlavou dolů. Přivedu tedy do jejího systému princip boje, ale bez toho vyššího smyslu.
Když jsem pracoval na těchto věcech, tak jsem měl vizi. Byla velice živá. Pochodoval jsem po
Rudém náměstí, ještě s dalšími, byl jsem rudoarmějec, měl jsem takovou zelenou čepičku, na
čele byla rudá hvězda, jsme pochodovali, na tribuně byl generalisimus, byla to přehlídka a z ní
nás odváželi přímo na frontu. Později jsem zjistil, že to tak skutečně bylo, byla to bitva o
Moskvu. Naložili nás do náklaďáku a přímo nás odvezli na pozice. A byli jsme nasazeni do
protiofenzívy. Spousta nás vyběhlo, teď vybuchovaly granáty a prostě konec. Toto je
pokřivenost principu boje. Smrt beze smyslu. Tam to samozřejmě nějaký smysl mělo, šlo o to
ubránit se Hitlerovi. Ale to samotné vrhnutí života vstříc zničení, to je právě ta odvrácená
strana, hlavou dolů. Mrhání životem. Při tom prokletí se aktivují tyto stránky psychiky. Je to
samozřejmě popsáno v literatuře. Takže pokud bychom přiřadili analogicky k solárnímu plexu
planetu Mars, tak odvrácená podoba planety Mars má také název. Používá se systém pana
jménem Agrippa, původ někde ve středověku. Připravil jsem si postup, jak se to dělá.
Samozřejmě nás napadne, že nejjednodušší je říct „proklínám tuto osobu, ať se jí nedaří, bla
bla bla….“, pokud ovšem chybí spojení na podprahové úrovni, tak člověk prokleje tak akorát
sám sebe. Pokud chci skutečně ovlivnit druhou osobu, tak se používají takzvané magické
čtverce. Zde to vidíte. Použil jsem zkratku svého příjmení a aktivuji odvrácený archetyp tímto
způsobem. Pokud je to správně aktivováno, určitě ucítíte nepříjemné pocity v částech těla,
které analogicky odpovídají. Problémy pak nastávají i v sociální realitě, kdy je proti vám
veden fyzicky útok, například vám někdo nedá přednost na křižovatce a nabourá do vás. U nás
něco takového veřejně nefunguje, neviděl jsem nikde inzerát, že by někdo za úplatu způsobil
nepříjemnosti druhému člověku, ale kdo ví, třeba tyto služby fungují skrytě. No a jak se
tomuhle bránit. Autor dokonce píše, že pokud toto očarování udělám se třemi archetypy

najednou, tak je velká pravděpodobnost, že osoba která je očarovaná onemocní nebo zemře.
Nemohu to potvrdit ani vyvrátit, nemám s tím osobní zkušenost. Na sobě jsem to nezkoušel, u
sebe jsem používal vždy jen jeden archetyp. Ochrana je taková, že pokud si to vyzkoušíte na
sobě a víte jak to vypadá, tak vás to samozřejmě ovlivní, pokud to na vás někdo udělá, ale
nemá to fatální následky ve fyzické ani psychické realitě. Naopak, můžete se pustit bez
následků do situací, které jsou pokřivené a pro druhé osoby traumatické. Druhá možnost je, že
důsledně pracuji s pozitivními aspekty, zde je sice nebezpečí vytěsnění a pouze oddálení
účinků, pokročilý duchovní člověk však dokáže tyto pokřivené energie přetransformovat na
jakékoliv energie potřebuje. Pokud to samozřejmě uděláte s nevědomým člověkem, tak má
okamžitě bordel v životě. Karika uvádí, že pokud chcete aby toto očarování fungovalo
okamžitě, tak sebe impregnujete pozitivním aspektem, nepřítele negativním, jinak se tyto věci
spouští samy od sebe během několika dní, maximálně týdnů. S tímhle byly samozřejmě
problémy ve středověku, tam kdykoliv bylo nějaké podezření, že děláte tyto věci, tak s vámi
velice rychle zatočili. Dneska takhle likvidují černé mágy ještě v někde v Oceánii, bylo to na
internetu, že odsoudili a popravili nějaké ženy za provozování černé magie. Jinak výše
popsané věci jsou standardem ve voodoo systému.

Voodoo.
Voodoo systém se zcela vymyká představám Evropana. V afroatlantské tradici je zcela
normální, že na sociální pozici je člověk, který dělá tyto věci. To znamená, že je oficiálně
ustanovena role černého mága. Nikomu to tam nepřijde divné nebo špatné. Je zajímavé, že
lidé na těchto sociálních pozicích netrpí takzvanou karmou, hříchem nebo nějakými
podobnými problémy. Prostě přijdete za tím černým mágem a řeknete třeba něco jako „můj
soused mě hrozně naštval, urazil mě a já chci aby mu chcípla jeho koza, tady máš obolus,
udělej rituál…“. A on řekne ok, tohle je moje cena a já to pro tebe udělám a pak už je to mezi
vámi. Pak už to není moje věc, pak už se mě to netýká. Takže lidi tam mají úplně jinou
představu o tom co je dobro, co je zlo, co je morálka, co by se mělo, co by se nemělo. Týká se
to Karibiku, Mezoameriky, Oceánie, Afriky. Je tam propojeno několik systémů, indiánské,
černošské a křesťanské. Takže to má docela dobrou šťávu, docela dobrej náboj. Tady se
můžete běžně setkat s černou magií. U nás je znám především postup s těmi panenkami, jak se
probodávají. Chtěl by říct takovou příhodu ze svého psychovýcviku, objektivně to
samozřejmě nemůžu prokázat, jedná se o mou subjektivní zkušenost. Ve výcvikové skupině
docházelo k dost husté dynamice, spousta projekcí jednoho člena výcviku na druhého. Jedna
kámoška z toho výcviku se na mě naštvala a šla si to potom řešit do individuální terapie, což
bylo správné, takhle se to má dělat. Odehrávalo se to asi v takovém duchu „Jirka mě dost
naštval, on mluvil tak a tak a já s ním nesouhlasím a mám s ním problém“. Terapeutka
řekla „dobře, teď si ho představ a ve své představě mu to všechno řekni, přesně tak jak to
cítíš“. No a ona to tak udělala a všechno co v ní bylo vůči mě negativního, tak to do mě ve své
představě nacpala. No a protože jsme byli kámoši, tak mezi námi byla určitá vazba, o které
jsem dříve mluvil, že je potřeba ji navázat. No a všechno od ní šlo do mého psycho systému.
No a já jsem zrovna v té době měl nějaké své řešení a toto přišlo. Samozřejmě mě to trochu
narušilo, přeci jen jsem si říkal že toto nejsou moje emoce, od koho to asi je, pak se celá
situace objevila. Použil jsem ochrannou techniku „dešťové sklo“. Prší na sklo vašeho okna,
sednete si na židli a koukáte na kapky jak dopadají na okenní tabuli a jak ta voda stéká po
skle. Představíte si za sklem dotyčnou osobu, s kterou máte problém, která je na vás agresivní.
Agresivita, která jde na vás jsou ty kapky. Stékají po skle, jdou do okapu a okapem do kanálu.
Výhoda této techniky je v tom, že negativitu neutralizujete a neodrážíte ji zpátky na toho
člověka, který ji vysílá. Zpátky k voodoo. Při těch panenkách to funguje úplně stejným
způsobem, jak jsem to popsal. Seženete něco od toho druhého člověka, většinou se udávají
vlasy nebo nehty, abych s ním mohl navázat energetický kontakt. Udělá se postavička

z hadříků nebo z vosku, přidám kontaktní věc. Tím vytvářím energetický kontakt s tou
osobou. No a pak jdu do agresivity a nějakým ostrým předmětem panenku probodnu. Funguje
to přesně jako ve výše popsaném případě. Pokud znáte film Čarodějky z Eastwicku, tak tam to
bylo velice hezky ukázáno. Další film, kde je to hezky ukázáno je Zamilovaná čarodějka.
Pokud by se vám snad něco takového přihodilo, tak zásada je neřešit toho člověka a neřešit ani
sebe. Hlavní je přerušit to spojení na energetické úrovni. Pokud si myslíte, že ho znáte, pošlete
mu sms nebo mail „nepřeji si, abys mě jakýmkoliv způsobem kontaktoval“. Pokud to nelze,
napište tuto větu na kousek papíru a řekněte zároveň to samé nahlas. Pokud znáte nějaké jiné
techniky, já například s oblibou používám postupy esoterického buddhismu (reiki), použijte
ty. Taky jsem to už tady jednou předváděl. Nejtěžší to je zrušit u pokrevních příbuzných.

Podpásovky-jak diskvalifikovat druhého člověka.
Existuje něco, čemu se říká vlastní sebeobraz. To znamená, jak člověk vnímá sám sebe.
Pokud se někomu podaří narušit tento sebeobraz, tak vás to zajisté vyvede z rovnováhy.
Šťoural takhle může celkem lacino získat převahu v sociální realitě. Centrum je ve středu
hrudníku a je tedy solárního charakteru. Máme tedy takzvaný centrální cit pro sebehodnocení.
Jde o to, zpochybnit: návyky z dětství (běž za svými rodiči, ať tě naučí co je to slušné
chování), vzhled (ten účes tedy nic moc), osobu (ty jsi nějaký divný), výkon (nemáš na to),
partnerské vztahy (paroháči) a sexualitu.
Ze začátku to tak nevypadá, pokud je s vámi takto jednáno, ale už po několika minutách
můžete mít nepříjemný pocit v této oblasti a za několik hodin na tom můžete být opravdu
hodně špatně. Prostě první věc je, že vy jste špatně vychovaní nebo že jste nevzdělaní nebo že
jsou takoví rodiče. A najednou jste bez energie. Další věc je váš vzhled, jak vypadáte.
Oblečení, účes, výraz ve tváři, postava, obuv, prostě cokoliv co je na vás vidět. Stačí říct „ty
jsi ňáký divný“ a máte to tam. Může to být i neurčitá záležitost, ale pokud si to pustíte do
systému a začnete takhle o sobě přemýšlet, tak je to další ťafka. Za třetí je zpochybnění
vašeho pracovního výkonu. Jak je tam „ty na to nemáš“ a připustíte to, není co řešit, máte
bombu. Mám na to připravenou asertivní repliku, „to s čím pracuji já, ty se budeš teprve učit“.
Na některé lidi prostě slušnost nezabírá a dají vám pokoj teprve tehdy, když pocítí že mají
před sebou silného člověka. Zpochybnění sexuálního výkonu nebo sexu jako takového je extra
citlivá záležitost. U mužů je to jednoduchá věc, kdo na to slyší tak stačí prohlásit „ty ho máš
malýho“ nebo „ty snad nemáš koule“, ženy jsou citlivé na jiné věci, velikost zadečku, velikost
poprsí…kdo má o sobě v tomto směru špatné mínění a nemá se rád takový jaký je, tak ho
dostanete raz dva tři. Nebo mě třeba napadá „s tebou bych nešel ani za rohlík“ nebo tak něco.
Mnohokrát je to přítomno v jemných náznacích a divili by jste se, kolik lidí pochybuje samo o
sobě. Mám kamaráda, je nyní v USA na vojenském školení a on říkal, že mají každý týden
hodinu školení o tom, jak nemluvit s vojákyněmi. To co my tady bereme jako narážku nebo
dvojsmysl, tak tam je to přestupek a máte kázeňský postih za harašment. My se tomu divíme,
ale z pohledu toho, co tady říkám na tom nic zvláštního není neboť tam je to brané jako
obrana proti narušení sebe sama, své sebeúcty a identity. A v Americe jsou na to velice citliví.
U nás se takový dvojsmysl může vnímat jako lichotka, ale nemusí tomu být vždycky tak.
Může to být vnímáno jako obtěžování. Partnerské vztahy jsou další, „hele ta tvoje holka,
nezahýbá ti?“ a už to je, kdo to ovládá, tak popíchne a pšššš, energie nám odchází. Pokud si
udržíme cit pro sebehodnocení, tak vás nikdo nemůže vyhodit ze sedla. Pak je samozřejmě
útok ještě na fyzické hodnoty, které nám slouží k přežití, třeba „jestli neuděláš to co ti říkám,
seberu vám osobní ohodnocení“, lup a je to tam nebo někdo třeba jen naznačí, že bychom
mohli přijít o práci a bác ho. Takže takhle nás někdo může lehce narušit. A není problém
s lidmi, kteří vědí jak se to dělá, ale s lidmi kteří takto činí ve své nevědomosti. Lidi, kteří toto
ovládají jsou dostatečně inteligentní, aby se s vámi dohodli na úrovní dospělý-dospělý. A
každý ví, že z energetického hlediska je lepší spolupráce než nějaká konfrontace. Z hlediska

energetické ekonomie se vůbec nevyplatí manipulovat, kromě lidí s kterými vyčerpáte
všechny možnosti spolupráce. Tam je potřeba neustupovat a manipulace je z mého pohledu
zcela na místě, protože tam je to kdo z koho. Buď já nebo on. Ale jinak je to vždy ztráta
energie, obzvláště otevřený konflikt. Takže otevřená manipulace se nepovažuje za nějakou
extra strategii, spíš se považuje v esoterických kruzích jako méně inteligentní. Takže ti
sluníčkáři, kteří se považují za extra duchovní a přitom jsou jen povrchní, mají problémy
s manipulátory, protože přijde podjebávač a totálně je naruší a pak jsou fuč i se svým
duchovnem, i když si téměř vždy stěžují jak jsou druzí zlí a neduchovní. Pokud narazíte na
někoho, komu se podaří vás rozhodit, tak mu poděkujte protože vám ukázal vaše slabá místa.
Pochopitelně je dobré se z toho poučit, aby se podobná situace příště neopakovala. Pokud
někdo zná film Matrix, tak ve třetím dílu byla krásná ukázka toho, jak se nenechat narušit.
Hlavní hrdina se dostal do stanice metra a nemohl odsud. Vždy když vběhl do tunelu, tak
vyběhl z druhé strany. Musel počkat, až přijede vlak. A strojvůdce toho vlaku ho vůbec
nechtěl pustit dovnitř. Říkal „pojedou jiní, ty zůstaneš tady“ a on říkal „ne, já nastoupím
v každém případě“. A strojvůdce můj hrozně nabančil a nechal ho tam a odjel. Platí totiž
zásada. Ve vašem vlastním systému jste vy absolutní páni. Pokud nedovolíte tomu druhému,
aby vás narušil, tak se to nestane. Nabořit nás mohou pouze ti, kterým to dovolíme. A nebo
tam, kde máme slabé místo a nevíme o něm. Přes naše vytěsněné problémy mohou zasáhnout.
Takže v tomto případě využíváme manipulátorů k našemu dobru a prospěchu. Strojvůdce
v tom filmu, když dal hlavnímu hrdinovi ránu a on ležel na zemi, tak říkal: „Ty to nechápeš,
tady jsem to já vybudoval, tohle je moje místo, tady platí moje hrozby, tady jsem já bůh“.
Pokud máte ve svém okolí nějakého notorického narušovatele, tak si můžete pustit ten film a
postavit se pozice strojvůdce a říct něco jako „tohle ne, tohle nechci, toto je můj systém, tady
o tom rozhoduji já, jak se budu vnímat, jak se budu hodnotit, ne ty“ a ten člověk nemá proti
vám žádnou šanci. Třeba v knihách Carlose Castanedy je tento princip popsán také, šamani
dokonce vyhledávali osoby v sociální realitě, kteří jim šli obrazně i doslova po krku, aby se
mohli zlepšit. Programově se snažili dostat do situací, kde by si mohli vyzkoušet svoji vnitřní
integritu.
Ještě bych se vrátil k systému voodoo. Tento systém je vyjímečný v tom, že pracuje
s takzvanými egregory smrti. Zde mám popsány mozkové frekvence, ale můžeme je vztáhnout
i na energetiku. Nula je smrt. Tady je rychlost světla, 330 000 km/s. Voodoo systém zcela
pragmaticky pracuje s vibracemi, které se blíží nule. Je to popsáno v grimoáru Guedhé. Podle
našich systémů je to zcela nelogické, protože čím nižší vibrace máte, tím hůř se cítíte. Ovšem
v praxi mají nízké vibrace neuvěřitelně blahodárný vliv na fyzické tělo. Pokud se mi podaří
snížit frekvence mozku pod čtyři Hertze, dojde k hluboké relaxaci a regeneraci fyzického těla.
Voodoo praktici, ale i někteří jogíni, byli schopni dostat se do bodu nula a z něho samozřejmě
vystartovali nahoru k vyšším vibracím. Pokud vám to takhle funguje, tak máte neuvěřitelné
zdraví a vitalitu. Samozřejmě se můžete zeptat, co je duchovního na tom, že si snižuji vibrace
až na úroveň smrti. No, v bodu nula dochází k takzvané supravodivosti, z hlediska fyziky je to
absolutní nula -265 stupňů Celsia, pro nás to znamená, že zde dochází k volnému průchodu
jakékoliv energie a adept zažívá takzvané osvícení. Problém je v tom, že pokud s tím pracuje
člověk vyrůstající v naší kultuře, tak se musí vyrovnat se sociálním prostředím a
aristotelovsko-křesťanskou filozofií, která jde obráceně, snaží se zvýšit vibrace až na rychlost
světla a tak zažít osvícení. No a my protože na to snižování nejsme moc zvyklí, tak pokud
zůstaneme na těch nižších vibracích delší dobu, tak dochází k opaku, a to že onemocníme.
Zpomalí se metabolismus, zhorší se látková výměna a tělo začne degenerovat. Takže
krátkodobé pobývání na nižších vibracích je ozdravné, dlouhodobější naopak. Pokud se
západní člověk dostane do kontaktu s voodoo, tak pokud na to nemá přirozený talent, tak se
téměř vždy dostane do problémů. Literatura o tomto je v angličtině, knížky o woodoo
v češtině vyšli myslím dvě a jsou naprosto neškodné. Jak to tedy funguje v praxi. Vedle lidí,

kteří mají trvale nižší vibrace se cítíte nepříjemně. Je to proto, že pokud jste s někým
v kontaktu, fungují vaše energetiky jako spojené nádoby a energie je jako voda v těchto
nádobách. To znamená, že vaše energie teče do lidí, kteří ji mají méně jakoby samospádem.
Jako elektřina běhá od vyššího napětí k nižšímu a voda teče seshora dolů, tak funguje i životní
energie. Pokud se setkají dva lidi, z nichž jeden má energii tak a druhý takto, tak se vždy
zprůměrňují. U woodoo systému jde o to, že oni si pragmaticky sníží vibrace na nižší úroveň a
tím se energie z okolí začne stahovat k nim. Tím si neuvěřitelně dobijí baterky a pak si vibrace
podle potřeby zvýší. Když se setkáte s takovým člověkem, tak máte pocit, že vás doslova
vysává a ztrácíte energii. Váš pocit je horší a horší, tomu druhému člověku je pochopitelně
lépe.

Podprahové sugesce.
Toto je jeden z nejlepších manipulačních postupů, které znám. V devadesátých letech
minulého století u nás začal dělat kurzy jeden ukrajinský mág. Jmenuje se Albert Ignatěnko.
Tento člověk je dokonalý manipulátor. Respektive nejdokonalejší manipulátor, kterého
znám. Udělal na svou dobu nevídanou věc. Zveřejnil tyto manipulační postupy knižně a
nadto je vyučuje pro veřejnost. Zcela natvrdo a veřejně hovoří o tom, že lidi přeprogramuje.
A taky to dělá. Trochu jsem tento postup osvětloval na své přednášce o dlouhověkosti.
Vytvoříte takzvaný „subinformacion“, což je hologram obsahující všechny vibrace vašeho
energetického systému, posílené navíc křesťanskými egregory. Je to taková energetická
kulička, která je implantována do vašeho systému většinou s výdechem manipulátora. Do
vašeho systému tak podprahově vstupuje myšlení manipulátora na všech vibračních úrovních,
ukotvené navíc transpersonálně. Ignatěnko vás na kurzu napojí do svého systému a vy se
stanete satelitem, on je pochopitelně ve středu. Samozřejmě dostanete spoustu dobrých
sugescí jako „sejmutí karmických bloků“ nebo „odstranění bolestí páteře“. Tyto využívám
i já. Navíc ale dostanete spoustu dalších, o kterých nevíte. „Přijď na můj příští kurz a přines
mi peníze“je jeden takový. Jste ovlivněni tak, aby jste přijali křestanství. Musím podotknout,
že je to velmi silné, týden mi trvalo než jsem přerušil podprahové spojení s tímto člověkem.
Nicméně, mnohé z jeho systému využívám i já. Nesnažím se ovšem nikomu cpát svoji
filozofii. Ignatěnko chce přeprogramovat celý svět, aby byl podle jeho představ. To znamená,
aby měli všichni jeho myšlení.
Tento systém využívají i někteří léčitelé. Dostanete čtvrtku a pastelky a podprahovou
sugesci „namaluj své pocity“. To co nakreslíte je pak rozebíráno symbolicky a podle barev ve
vztahu k čakrám. Samozřejmě, podle některých náboženských dogmat jsou barvy jako černá
a hnědá ty špatné barvy a podle toho je s vámi jednáno. Samozřejmě to je nesmysl, neexistuje
něco jako špatná a dobrá barva. Černá je černá, modrá je modrá, červená je červená. Pokud by
jste se s něčím podobným setkali nedejte se tím rozhodit. Z duchovního hlediska hnědá barva
zvyšuje a obohacuje vztah k zemi, černá pomáhá dostat se do centra našeho Bytí, přináší
úplný mír, pomáhá vyrovnat se se smrtí a naladí člověka na dimenzi dosud nezjeveného
života.

Charakter manipulátora.
Manipulace může být a z mých zkušeností to tak vyplývá, jako ochrana toho člověka, který
manipuluje. Před vnitřním emocionálním zraněním, které vzniklo okolo druhého až čtvrtého
roku života. Vzniká to tak, abych zvládnul jako dítě ohromný emocionální tlak, tak se
rozhodnu, že budu mít všechno pod kontrolou. Důvodem k tomuto jednání je zrada. Člověk,
který má potřebu manipulovat, byl někdy v minulosti zrazen. Kým? Rodičem opačného
pohlaví. Obecně je tento mechanismus znám jako oidipovský (elektřin) komplex. Takže
pokud já jako kluk mám mamku, která v určitých okamžicích mě může mít jakoby náhražku
za svého manžela a to proto, že tam ten manžel chybí nebo neplní svoji funkci, tak může dojít

k nezdravému připoutání ve vztahu matka-dítě. Není tam samozřejmě nic fyzicky intimního,
mám na mysli fyzický sex. Ovšem je tam přítomna určitá forma erotiky. Ovšem to dítě tu
matku nikdy nemůže mít. Protože co se týká dospělácké erotiky, tak matka dá vždy přednost
dospělému „velkému klukovi“ a to dítě opustí. A děcko, které si matka dočasně brala jako
emocionální náhražku a tak si ho připoutala, tak to bere jako zradu. No a s tím se těžko
existuje. A aby to mohlo být akceptováno, tak se vyvine kompenzační mechanismus „nikdy
nikomu nedovolím, aby mě zradil“. To však znamená, že vše musí být pod kontrolou. A tím
se vytváří celý manipulační komplex. Může být také přítomno typické držení těla. Mnoho
manipulátorů má hrudník trvale v nádechovém postavení, jsou jakoby nafouklí. Nádech je
totiž mobilizace energie, výdech je relaxace. Takže jsou pořád v napětí, pořád dávají pozor.
Nádech znamená „já to zmáknu, mám to pod kontrolou“. Je přítomný silný oční kontakt, ten
podporuje kontrolu. Mohou být brýle, tito lidé mívají silné tlaky tady na zátylku a na krční
páteři. Také mohou být problémy s dýcháním a většinou je zvýšený krevní tlak nebo infarkty
myokardu. Veškerá energie se tlačí nahoru, takže takový člověk má nepoměr energie v těle.
Hýždě jsou malé, nohy slabé. Hrudník velký. Je to ovšem naprosto nevědomý systém práce
s energií, protože za tím vším je silná potřeba dostat zpátky mamku. Když člověk dospěje a je
mu třeba třicet, padesát, sedmdesát, tak ten mechanismus je pořád přítomný. A je to nevědomá
záležitost. Dotyčný si myslí, že je naprosto v pohodě. Okolí to samozřejmě vidí trošku jinak.
Je tam pořád tendence přejít do pozice partnera své matky a být „velký kluk“, aby měl mamku
pro sebe. Takový člověk machruje, pořád se cpe dopředu, má vždycky pravdu, i když ji nemá.
Když náhodou ustoupí, tak je to vždy na oko. Nakonec vždycky převezme kontrolu nad
situací. Když se setkáte s takovým člověkem, vždy se snaží navázat s vámi kontakt, ale jen
proto, aby se vám později dostal pod kůži. Snaží se vás ohromit svojí velikostí. Je to tím, že si
snaží dokázat, že už je velký kluk, i když je pořád malý. Na výcviku nám bylo řečeno, že toto
nemá vyřešeno devadesát procent populace. Když se například podíváte do politiky, tak tam
jsou malí kluci, kteří řvou že jsou velcí. Je to vidět i ve vztazích, představte si, co se asi děle
když je muž s tímto komplexem ve vztahu. Žárlivost je typickým projevem. Kdyby se takový
člověk vzdal své kontroly, tak se obnaží emocionální zranění, které je ve vnitř. A znova je ve
třech letech, zrazený, ten člověk kterému dal svoje srdce, což byla jeho matka najednou má
někoho jiného. Energie jde vždy nahoru a takto jde dopředu k druhému člověku ve snaze
proniknout do jeho energetického systému. Protože je tam však ta zrada, tak je tam přítomen
postoj, že oni jsou vždy ti správní a ostatní ti špatní. Tito lidé stále bojují, celý život. A pořád
žijí v realitě, že oni mají pravdu a snaží se ji stále dokazovat. Vyhledávají hádky, aby mohli
dominovat a ukázat že už jsou velcí. Oni jsou ti duchovní, ostatní jsou vždy méně duchovní.
Takže když se setkáte s nějakým typickým manipulátorem, může to být důsledek jeho
vnitřního zranění. Probíhá to tedy tak nějak „tady je velkej chlap, ten objímá moji matku, já
s ním budu o matku bojovat, ale protože jsem menší, tak určitě prohraju a ten chlap mi ufikne
pindíka“. To se nazývá podle Freuda kastrční komplex. Takže se nedivte těm manipulátorům,
oni v podstatě kompenzují kastrační úzkost a tím že dokazují, že jsou ti nej, tak odpadá strach
z toho vykastrování. A to je všechno nevědomý mechanismus.
Když se s takovým člověkem setkáte, tak první co udělá je, že do vás nacpe spoustu energie.
Ovšem máte pocit, že vás ta energie zahltí. Něco je prostě špatně. Někdy se to doporučuje
i v esoterické obci, nacpeme do někoho energii, my máme spoustu lásky, ten druhý ji nemá
tak ho trochu duchovně pozvedneme. Je třeba to brát tak, že pokud je toto nevyžádané, tak
to může narušit hranice druhého člověka. Může to negativně působit na centrální cit pro
sebehodnocení, protože právě to že do vás někdo cpe lásku, tak to subjektivně můžeme
vnímat tak, že s náma je něco v nepořádku, že nejsme v kontaktu s láskou. Takže to může
zpochybnit vaše přemýšlení o sobě samých, například že nejsme dost duchovní podobně. Na
úrovni srdeční čakry to není o tom, že do někoho nacpu lásku a že nacpu lásku všude. Srdeční
čakra je vyrovnanost, takže tam to znamená, že respektuji druhého člověka takový jaký je a

jsem s ním energeticky ve vztahu padesát na padesát. A pokud se rozhodneme navzájem se
otevřít, tak je to něco jako přátelství. Svůj respekt vůči druhému vyjadřuji tak, že do něj necpu
energii, nýbrž ji nabízím. Na úrovni čtvrté čakry je nevyžádaný energetický zásah do systému
druhého člověka brán jako nevychovanost a buranství. V lepším případě, samozřejmě. Když
vás chce někdo obejmout a vám to není příjemné, tak to neznamená nutně že máte někde
blok. Každý jsme jiný a není žádná povinnost se ve jménu lásky objímat s druhým člověkem,
když nám nesedí. Obzvláště když ten druhý k nám přistupuje s manipulačním záměrem, byť
nevědomým. Může to znamenat, že ten druhý člověk má blok, touží po intimitě a blízkosti a
tímto způsobem si to kompenzuje.

Literatura:
Andrzej Batko: Umění persvaze. (Helion, 2006)
Anthony Robbins: Nekonečná síla. (Alman, 2001)
Thomas A. Harris: Já jsem OK, ty jsi OK. (Pragma, 1997)
Albert Ignatenko: Schola Vitae. (Pragma, 1998)
Jozef Karika: Zóny stínu. (Vodnář, 2003)
Stephen M. Johnson: Charakterové typy člověka. (Computer Press, 2007)
Barbara Ann Brennan: Zjevení světla. (Pragma, 2000)
Michael Bertiaux: The Voudon Gnostic Workbook. (Weiser Books, 2007)
Michael Bertiaux: Vudu Cartography. (Fulgur, 2010)
Gloria Beck: Zakázaná rétorika. (Grada, 2008)