Funkce orgasmu

Text této publikace měl zůstat podle slov autora v šuplíku. Není to totiž technická příručka, kde je návod, jak prožít orgasmus. Je to živý záznam, existencionální upřímná výpověď o vlastní vědecké cestě k poznání. Málokterá autorita píše tak otevřeně o věcech tak zásadních, jako ve věrnost práci, lásce a vědecké pravdě.

Popisuje svůj vztah k psychoanalýze a Freudovi v úplných začátcích psychoanalytického hnutí. Tento druh subjektivně zabarveného popisu o psychonalýze, která byla vlastně v plenkách budeme velice těžko hledat v jiné literatuře.

Příznačné je, že Reich pokud se o něco zajímal, udělal pro to všechno. Když bylo na lékařské fakultě málo informací o sexualitě, udělal s dalšími zájemci na toto téma seminář. Když pochyboval o některých danostech, byť byl autor sám Freud, neváhal a experimentoval. Z každého jeho řádku můžeme číst, že šel svojí vlastní cestou, neváhal pochybovat i o svých vlastních názorech a především si kladl velice zásadní otázky. Jeho záznam je o hledání odpovědí na tyto otázky, v první řadě zásadním vlivu sexuality na lidskou psychiku.

Ve své knize prezentuje ovšem nejen cestu hledání odpovědí na otázku, proč lidé psychicky strádají.

Předkládá i odpověď. Říká se, že každou dobrou teorii lze velice jednoduše vyjádřit. Reichovi se to podle mého názoru povedlo. Odpovědí na otázky: „Na jakých principech funguje psychické a fyzické zdraví? Jaký je vztah těla a psychiky? Co blokuje přirozenou sexualitu?“, dává jednoduchou a principiální odpověď. Vše se řídí pohybem mezi expanzí (slastí) a kontrakcí (úzkostí). Tento pohyb nazval orgastickým reflexem. Patologie pak vzniká zastavením tohoto pohybu a stagnací. Nezůstává však pouze u tohoto. Rozepisuje se dále o okolnostech, které ovlivnily vznik termínů emocionální mor nebo svalový pancíř.

Kniha je psána chronologicky, takže dochází i na tak zásadní věc jako je názorový rozchod s Freudem. Je zajímavé číst ve dvacátém prvním století pohnutky těchto dvou velikánů při obhajobě svých postojů, ze subjektivních hledisek správných, ale v té době ze sociálního pohledu neslučitelných. Reich si dovolil, jako psychoanalytik, na tuto dobu nevídanou věc. Dotýkal se lidského těla. To bylo tabu, naprosto zapovězená záležitost. Popis jeho osobního hrdinství při obhajobě svých názorů, kdy byl pranýřován v odborných kruzích, posléze ignorován a vyloučen z psychoanalytického hnutí, je strhující.

Funkci orgasmu se dá těžko něco vytknout. Není psána jako psychologický či psychoterapeutický manifest. Ani učebnice to není. Možná je to forma reportáže nebo zúčastněného pozorování sebe sama na cestě za poznáním. Rozhodně nedoporučuji zaujmout ke knize jakýkoliv zásadní hodnotící postoj. Podle mého názoru je lepší nechat na sebe knihu působit svojí autentičností, nechat se alespoň trochu unést autorovým způsobem myšlení a nesoudit. Tento postoj může být inspirující.

Lze doporučit psychoanalyticky orientovaným terapeutům a dále všem, kteří se zabývají terapeutickou prací s tělem. A určitě všem, kteří se snaží být sami sebou.